Historie

Z rodinné historie divadelní společnosti:

Divadelní společnost Jana Hrušínského byla založena v roce 2002 a navazuje na dlouholetou rodinnou tradici. Předkové a příslušníci rodiny Hrušínských působí v českém divadle nepřetržitě od poloviny devatenáctého století. Prvním držitelem divadelní koncese v rodině byl pan Ondřej Červíček, který povolení k provozování divadelního spolku získal v roce 1883. Za všechny známé osobnosti, které prošly divadelní historií "rodiny" jmenujme např. v r. 1851 Josefa Kajetána Tyla nebo později, v první polovině 20. století např. Karla Lamače, Rudolfa Hrušínského či Josefa Kemra. Rodinná tradice nyní pokračuje v Divadle Na Jezerce…

 

VE SLUŽBÁCH THÁLIE

ONDŘEJ ČERVÍČEK
1844 - 1928
VÁCLAV BUDÍNSKÝ
1875 – 1936
RUDOLF HRUŠÍNSKÝ
1920 – 1994

      Od poloviny 19. století se odvíjí příběh jednoho z našich nejstarších hereckých rodů, jehož zakladatelem se stal nenápadný a divadlu odevzdaný odchovanec J. K. Tyla ONDŘEJ ČERVÍČEK. Když v pozdním věku sepsal Paměti českého herce, učinil tak proto, aby vypovídal o době, kdy „obyvatelstvo pro české divadlo nemělo žádný zájem mimo hloučku probuzenců, kde bylo těžko synům Thálie pracovati a jen láska k dramatickému umění a k vlasti dodávala síly a vytrvalosti, by na dráze vytknuté neklesli.

      V roce 1867 uzavřel Ondřej Červíček sňatek s JOSEFOU MUŠKOVOU (1845-1903), dcerou proslulého herce a divadelního ředitele HYNKA MUŠKA (1811-1894). Josefa se stejně jako její sourozenci věnovala divadlu, její sestra Antonie se provdala za uznávaného divadelního ředitele JOSEFA FALTYSE (1839-1926) a sestra Anežka za jiného divadelního koncesionáře ANTONÍNA BRÁZDU. Těmito sňatky se slévaly jednotlivé herecké rody v mohutný divadelní proud, který postupně zaplavil celé Čechy. Koncesi k provozování vlastní společnosti obdržel Ondřej Červíček v roce 1883 a ve svém podniku zaměstnával především početnou rodinu. Kromě Otakara (1867-1942), Stanislava (1870-?), Františky (1872-?) a Josefy (1873-?), to byl zejména jeho syn VÁCLAV ČERVÍČEK, který se v roce 1906 stal tzv. artistickým správcem společnosti. Poté, co se roku 1899 oženil s herečkou ANNOU BUDÍNSKOU (1878-1958), přijal umělecké jméno BUDÍNSKÝ. Proměnlivý název společnosti se po jeho smrti, kdy se vedení ujala Anna Budínská, ustálil do podoby LIDOVÉ DIVADLO MĚST VENKOVSKÝCH PRO ZEMI ČESKOU. Stejně jako v případě Ondřeje Červíčka, tvořily zprvu herecký kádr Budínského společnosti především jejich děti – VÁCLAV BUDÍNSKÝ (1902-1985), talentovaná a předčasně zemřelá MARIE ČERVÍČKOVÁ (1899-1917) a FRANTIŠEK ČERVÍČEK (1903-?). Mladší z dcer, HERMÍNA ČERVÍČKOVÁ (1901-1989), se na jaře 1920 provdala za herce RUDOLFA BÖHMA-HRUŠÍNSKÉHO (1897-1956), pozdějšího člena Osvobozeného divadla, Divadla Vlasty Buriana aj.

      V Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) se manželům Hrušínským za jevištěm narodil syn Rudolf. Obklopen péčí svých nejbližších stával se odmalička spoluúčastníkem toho, jak se dělá divadlo. Nejen rodiče, ale i dědeček s babičkou, strýcové a tety mu den za dnem bezděčně vštěpovali lásku k divadlu. Řekneme-li bezděčně, pak to znamená bez sebemenší didaktičnosti, samozřejmostí své divadelní práce i svého života, tím, co měl jako chlapec každodenně na očích, když se mu všední starosti proměnily v pohádkový svět divadla. O několik let později, jako herec významných pražských divadel (Akropolis, Uranie, Pražské dětské divadlo, Divadlo E.F.Buriana D38-D40, Městské divadlo na Královských Vinohradech), se pokusil povznést úroveň Budínského společnosti obohacením repertoáru (zařazováním současných her a vlastních dramatických pokusů První případ a Nový život) i hereckého souboru (JOSEF KEMR). Činnost Budínského společnosti překlenula tíživá léta obou světových válek, byla ukončena spolu s činností ostatních českých divadel v Protektorátu Čechy a Morava k 31. září 1944 a po válce již nebyla obnovena.

      Navzdory protivenstvím, jimž museli členové Budínského společnosti mnohdy čelit, v nich toto působení zanechalo nesmazatelné dojmy. Za mnohé ostatní je vyjádřil Rudolf Hrušínský, když napsal:

Mnoho vánočních svátků jsem prožil v rodině svého dědečka Václava Budínského-Červíčka. Byly to Vánoce, které měly zvláštní podivné kouzlo a podivnou, zvláštní vůni. Vůni vybílených maličkých divadelních hospodských sálů v různých zasněžených vesničkách, vůni petrolejového vařiče mé babičky, na němž dokázala vykouzlit štědrovečerní večeři pro celou divadelní společnost, vůni divadelních kostýmů, kulis a různých rekvizit. A také zvláštní vůni venkovských, obyčejných lidí, kteří měli úctu k naší práci a přicházeli do divadla v jediných černých šatech, které oblékali pouze do kostela a potom, později – naposled – do rakve. Vážili si nás a my si vážili jich. A ta úcta k obyčejným venkovským lidem, pro které divadlo bylo kostelem, mě neopustila dodnes.

      V dějinách českého divadla 19. a první poloviny 20. století sehrály kočovné nebo cestující divadelní společnosti, jak se jim také říkalo, významnou a dodnes nedoceněnou roli. V malém jihočeském městečku Bavorově, kam společnost zajížděla, nalezl poslední místo odpočinku ONDŘEJ ČERVÍČEK. Na jeho náhrobní desce byl umístěn nápis hodný pokračovatele Josefa Kajetána Tyla a zakladatele hereckého rodu:

Jest vavřín Tvojí poduškou,
jenž provázel Tě cestou trnitou.
Nechť slavně dá ti spáti,
nežils marně pro vlast máti.


Na rodinnou tradici v roce 2002 navázal Jan Hrušínský, když založil Divadelní společnost Jana Hrušínského a v prosinci 2004 Divadlo Na Jezerce. V rodinné tradici pokračuje i jeho rodina.

MARIE VALTROVÁ, březen 2005
(Autorka je vedoucí divadelního oddělení Městské knihovny v Praze)

Náš velký dík patří všem partnerům, kteří nám pomáhají inscenace realizovat.
TĚŠÍME SE NA VAŠI NÁVŠTĚVU

PRÁZDNINOVÝ PROVOZ POKLADNY

 

   Do 19. srpna je pokladna ZAVŘENÁ
         Od 20. srpna do 11. září: 13:00 – 18:00
            Od 12. září: BĚŽNÝ PROVOZ POKLADNY


              ONLINE PRODEJ V PROVOZU CELÉ LÉTO
 
        TĚŠÍME SE NA VÁS V SEZÓNĚ 2018/2019